Balíčky pro Debian - 10. Speciální balíčky

Balíček pro jednoduchý program už umíme, dnes se podíváme na některé speciální balíčky, které budou potřebovat trochu zvláštní péče.

Sdílené knihovny

Jak se rozdělují soubory do balíčků knihoven již bylo popsáno v díle věnujícím se programu dh_install - 6. Instalace souborů, takže už víme, že při balení knihovny budeme mít nejméně dva balíčky - libbar0 a libbar-dev. Kromě nich je ještě dobré vytvořit balíček s ladicími informacemi libbar0-dbg (k tomu nám pomůže dh_strip popsaný dříve) a pokud knihovna obsahuje i větší množství dat, můžeme je od ní oddělit do balíčku libbar-common.

Balíčků nám tedy může vzniknout mnoho a určitě by mezi nimi měly být nějaké závislosti, aby jsme dostali vždy funkční balíček. Pro vývojový balíček budeme určitě potřebovat knihovnu ve stejné verzi, proto musí záviset na libbar0 (= ${binary:Version}). Balíček s daty je sice samostatně celkem k ničemu, ale i přes to si ho někdo může chtít nainstalovat bez knihovny (například může chtít použít data v něm obsažená v jiném programu), a proto použijeme jen doporučení (Suggests) na libbar0. Vlastní knihovna oproti tomu data určitě potřebovat bude, proto zde závislost musíme zavést, podle charakteru dat musíme vybrat, jak striktně budeme vyžadovat stejnou verzi. Obvykle se ovšem používá závislost na stejné nebo novější verzi, tedy libbar-common (>= ${source:Version}). Poslední je balíček s ladicími symboly a ten samozřejmě nemá smysl s jinou verzí knihovny, než ze které byl vytvořen - libbar0 (= ${binary:Version}).

Ostatní problémy, se kterými se můžete při vytváření balíčků knihovny se již nijak neliší od jiných balíčků, ale na správné závislosti je třeba si dávat pozor.

Moduly a skripty v Pythonu

Moduly pro Python by v systému měly být k dispozici pokud možno pro všechny nainstalované verze Pythonu a měly by být zkompilované do byte-kódu. To je asi hlavní požadavek, který dal vzniknout dvěma programům pro přípravu pythoních balíčků - python-central a python-support. Oba v současné době nabízejí srovnatelné možnosti a jediný důvod proč budu dále popisovat python-central je ten, že jej používám, python-support by posloužil stejně dobře. Mezi autory těchto programů panuje sice menší nevraživost, ale to nevadí tomu, aby vám kterýkoliv z nich dobře posloužil.

Oba dva přesunou moduly do svého adresáře a při instalaci je zkompilují do byte kódu a nějakým způsobem je předhodí Pythonu. Toto samozřejmě funguje jen pro moduly, které jsou napsané jen v Pythonu a neobsahují žádnou kompilovanou část. Tyto kompilované je potřeba při vytváření balíčku zkompilovat pro všechny podporované verze Pythonu. Program pyversions nám prozradí, které verze jsou v současné době podporvané a v debian/rules se pak podle toho musíme zařídit a použít všechny verze Pythonu, takže například kompilace bude vypadat následovně:

PYVERSIONS=$(shell pyversions -r)
...
build-stamp:
    dh_testdir
    # Build normal modules
    set -e; \
    for python in $(PYVERSIONS) ; do \
        $$python setup.py build ; \
    done

Dále ve finální fázi vytváření balíčku musíme spustit pomocný skript dh\_pycentral, který nám dopočítá některé substituční proměnné pro debian/control a vygeneruje skriptíky pro správné nainstalování modulů v systému.

V souboru debian/control musíme kromě nových závislostí (python-all-dev a python-central) uvést několik nových polí:

Source: python-bar
...
XS-Python-Version: all

Package: python-bar
...
Provides: ${python:Provides}
XB-Python-Version: ${python:Versions}
Depends: ${shlibs:Depends}, ${python:Depends}

Pole XS-Python-Version u zdrojového balíčku určuje, pro které verze Pythonu balíček je možné balíček zkompilovat, obvykle je to možné pro všechny a můžeme tedy použít hodnotu all. U binárního balíčku se pak do XB-Python-Version doplní, pro jaké verze Pythonu byl balíček zkompilován a v závislostech používáme další nově vygenerované proměnné.

To by pro základní moduly pro Python mělo stačit, podrobnější popis Pproblematiky naleznete na wiki.

Démoni

Poslední případ balíčku, který si dnes popíšeme jsou démoni. Tedy spíš cokoliv co se spouští při startu systému a má spouštěcí skript. Nejdůležitější část je vytvořit tento spouštěcí skript, vlastní instalaci a zařazení do startovací sekvence již zařídí dh_installinit. Spouštěcí skript umístíme do zdrojového balíčku jako debian/binární-balíček.init.

Pokud démon má nějaké parametry z příkazové řádky, je vhodné dát uživateli možnost je změnit v konfiguračním souboru umístěném do /etc/default/. Tento adresář obsahuje části skriptů, které jsou obvykle použity ve spouštěcím skriptu právě pro specifikaci parametrů spouštěných služeb. Pokud ve zdrojovém balíčku budeme mít soubor debian/binární-balíček.default, nainstaluje ho dh_installinit jako /etc/default/binární-balíček a pak ho můžeme ze spouštěcího skriptu použít.

Jak by tedy spouštěcí skript měl vypadat? Protože Debian dodržuje zásady LSB, měl by obsahovat standardní hlavičku s informace o službě kterou poskytuje. Pokud jsme vytvářeli balíček programem dh_make, ten nám vytvořil ukázkový spouštěcí skript jako debian/init.d.ex a tento nám může dobře posloužit jako základ pro další práci.

Používání databáze

Pokud program používá databázi, máme také možnost tyto databázi vytvářet v rámci skriptíků spouštěných při instalaci a vytvořit konfigurační soubor s přístupovými parametry do databáze. Veškerou tuto činnost má na starosti balíček dbconfig-common. Ten v současné době podporuje MySQL, PostgreSQL a SQLite a umožní základní nastavení databáze, vytvoření uživatelů a na případné dotazy se ptá uživatele pomocí debconfu.

Kompletní návod k použití zde vypisovat nebudu, ale v zásadě je použití jednoduché a ukážeme si ho na příkladu pro MySQL (pro jiné databáze stačí změnit mysql v následujících příkladech za odpovídající text). Stačí přidat skript pro vytváření potřebných tabulek do balíčku jako /usr/share/dbconfig-common/data/jméno_balíčku/install/mysql a ve skriptíkách přidat volání dbconfig-common. Do jméno_balíčku.config přijde jen konfigurace:

. /usr/share/debconf/confmodule
if [ -f /usr/share/dbconfig-common/dpkg/config.mysql ]; then
        . /usr/share/dbconfig-common/dpkg/config.mysql
        dbc_go jméno_balíčku $@
fi

V jméno_balíčku.postinst pak můžeme i třeba vygenerovat konfigurační soubor v PHP (dbconfig-common nabízí i jiné formáty):

. /usr/share/dbconfig-common/dpkg/postinst.mysql
dbc_generate_include_owner=www-data
dbc_generate_include=php:/etc/jméno_balíčku/config-db.php
dbc_go jméno_balíčku $@

Pak už jen stačí zařídit, aby se vygenerovaný soubor nějak použil v aplikaci a vše by mělo automaticky fungovat. Podotýkám, že toto je nejjednodušší použití, ale je možné dělat i mnohem složitější operace, včetně aktualizace struktury databáze při aktualizaci na novou verzi.